Bývalá obecná škola Radomyšl

První písemná zmínka o školním vyučování v Radomyšli pochází z 18. století, lze se však domnívat, že místní Johanité se výuce dětí věnovali již mnohem dříve. 

V roce 1788 fungovala pod patronátem maltézského řádu jednotřídní farní škola čp. 25, která se nacházela na místě současné křižovatky na Sedlici a Osek. Již koncem 18. stol. bylo plánováno rozšíření školy, čemuž pak zabránilo odškolování sousedních osad, zejména Jemnice, kde byla v roce 1799 vystavěna samostatná škola, později také Sedlice.

Radomyšlská škola vyhořela od základu při rozsáhlém požáru 12. června 1833 a delší dobu byla v Radomyšli provozována jen podomní výuka, což vedlo k dalšímu odškolování příslušných osad od radomyšlské školy. Tehdy se Osek a Malá Turná odškolily z Radomyšle do Sedlice. Nějaký čas se v Radomyšli také provizorně vyučovalo v 1. patře nové radnice na současném Maltézském náměstí.

Až v letech 1847 až 1849 byla na náměstzí naproti radnici vystavěna nová budovy školy. Budova měla tři školní světnice. V roce 1850 byla rozšířena o II. třídu a další nárůst žactva po schválení říšského školského zákona v roce 1869 vedl k dalšímu rozšiřování: III. třída byla otevřena v roce 1871, IV. třída v roce 1877 a V. třída v roce 1891. Již v roce 1877 kapacita školní budovy nestačila a proto byly pronajaty místnosti v čp. 34. Tou dobou do školy v Radomyšli docházelo 470 dětí. V roce 1883 musela být školní budova rozšířena.

V roce 1937 byla otevřena i měšťanská škola. 

V roce 1945 sloužila budova jako uprchlický tábor pro německé uprchlíky z Reichenbachu ve Východním Prusku.

Po II. světové válce byla výuka obnovena a ve školní budově se vyučovalo až do roku 1973, kdy byl vzhledem k nedostatkům staré školní budovy vystaven moderní školní pavilon.

V současné době (2024) je objekt využíván jako zdravotní středisko.